Záchvatové přejídání je jedním z poruch příjmu potravy a kupodivu se o něm mluví velmi málo. Ano myslím si, že je to porucha příjmu potravy. Protože pokud máte nějaký problém v hlavince, který Vás omezuje a svazuje a neumíte se s tím jen tak sami poprat, je to tak. Není na tom nic zlého, jen se o tom velmi nemluví a neví se o tom tolik jako o anorexii nebo o bulimii, byť může mít stejné psychické dopady.
Možná proto, že se o tom tolik nemluví, je těžké pro ty, kteří tím trpí si vlastně uvědomit, že mají problém. Poslední dobou se mi až děsivě množí příběhy, které mají společného jmenovatele a to právě záchvatové přejídání. Proto jsem moc ráda, že jsem měla možnost popovídat si z jednou z Vás. Z dnes už usměvavou slečnou, která si tím sama prošla a má to v hlavě krásně srovnané a řekla bych (vzhledem k tomu, jak otevřeně se se mnou o tom dokáže bavit a z toho jak o problému mluví), že dokázala tohoto strašáka porazit. Protože ctím její soukromí, bude to anonymní, ale doufám, že to může pomoci některým z Vás, které se s tím samy perou anebo Vám, kteří v okolí někoho takového máte a chcete ho pochopit a pomoci mu.
