středa 18. června 2014

On my fitness way

Krásný den všem!
Poslední dobou se mi hlavou honí spousta myšlenek. Mám motivace na rozdávání a zdá se mi, že mě nikdo nemůže v mé cestě zastavit. Protože já to tak chci. A jdu si zatím. Ať to stojí, co to stojí.
S tím souvisí dnešní příspěvek, protože jak si tak přemýšlím, občas si vzpomenu na svoje šílené diety, začátky ve fitness a taky doby, kdy mi fitness holky přišly nechutné. Zpětně mi to přijde úsměvné a chci se s Váma o to podělit. To aby jste viděli, že každý máme svojí cestu, na které se postupně hledáme a vyvíjíme. Nikdo se s činkama v ruce nenarodil, že jo.

Nepůjdu úplně hluboko do minulosti, to bych si ani já sama nevybavila.


2009
Asi moje největší období. Rozuměj, nikdy jsem se necítila tlustá nebo obézní. Svým způsobem jsem se měla ráda i tak. Věděla jsem, že by bylo dobrý trochu ubrat. Nejdříve jsem si myslela, že to vyřeším tak, že neubudu jíst. Vystačila jsem si s balením racia chlebíčků na den (!!!) a divila se že nehubnu :D. Nebo další moje super vymoženost z dámských časopisů...po tanečním tréninku jsem přišla v osm večer domů hladová, ale nic jsem už nejedla, abych nepřibrala...no moc dlouho mi to nevydrželo a že jsem nehubla asi nemusím říkat. Chytře jsem totiž třeba k obědu zvláda sníst polovinu balení těstovin (nebo kdysi jsem milovala takové ty instantní nudle, jak se to jmenovalo :D se sýrovou omáčkou, co jen uvaříte s vodou :D). Moje oblíbené byly taky zapékané emco muesli ty jahodové :D klidně jsem si na večeři nebo jen na chuť dala plnou misku s tím muesli a mlékem, protože je to přece zdravé a budu po tom štíhlá :D Postupem času jsem se v tomhle období začala zajímat o zdravou výživu. Jedla více zeleniny, naučila se jíst po dvou až třech hodinách. Jen jsem absolutně neměla pojem o složení stravy. Prošla jsem si taky bláznivýma dietama (kdy se jí jen špalda a zelenina - bylo mi pěkně blbě a neshodila jsem nic).
2010
2010-2011
Viděla jsem svoji fotku z dovolené z Řecka 2009 a byla jsem v šoku, že dávno nejsem ta štíhlounká holka. Moje trenérka (která byla vždycky "tak akorát" jako já) brutálně shodila a byla štíhlá jako proutek. No a to mě nakoplo začít se snažit. Do té doby jsem byla přesvědčená, že takhle prostě vždycky budu vypadat, že moje tělo chce mít takovou váhu a že i kdybych chtěla, uplně štíhlá nebudu (ttsss byla jsem akorát líná prdel) Konečně mi došlo, že taneční tréninky mi ke štíhlosti nestačí a že je třeba začít u stravy. Protože už jsem měla ráda zdravou stravu, našla jsem si na internetu informace, přečetla několik knih a na konci léta 2011 začala hubnout. Světe div se, šlo to. Mým ideálem jsou hubeňoučké modelky, kluci se mi líbí s vánočkama na břiše, ale kulturisiti mi příjdou odporní.
Moje okolí se ptalo proč hubnu, když to nepotřebuju. Mnohdy mi přišlo, že mě spíše odrazují. Divili se proč piju vodu a tahám krabičky s jídlem. Častokrát jsem se až styděla za to, že hubnu a bylo mi nepříjemné to vysvětlovat. Později se začali ptát jak jsem to udělala, ale skutečně nikdo vlastně nechtěl slyšet odpověď. Asi čekali, nějaké zázračné tablety.

"ta" fotka


2011 léto

2011 Vánoce
2012
V tomto roce už jsem se dostala na váhu kolem padesáti kilo a byla jsem šťastná jako blecha. Celkový úbytek byl 8-10kg (ale nemám přesné údaje na počátku hubnutí). Jsem docela spokojená a ve stravě už se docela orientuju. Zakládám blog, abych mohla své zkušenosti s hubnutím předat dále do světa. Je jasný, že ke stravě jsem přidala pohyb, bylo to většinou ježdění na elipticalu a domácí posilování. Nově přicházím na chuť běhání, které jsem doposud nenáviděla. Jsem mile překvapená jak vypadá moje bříško, ale stále jsem nespokojená s těma stehniskama. Jsou obejmné, celulitidové a nepěkné. Začínám si uvědomovat, že je budu muset asi cvičit a zpevňovat. Objevuju kouzlo vypracovaných ženských těl, i když se stále bojím vypracovaných stehen fitnessek. Začínám si povolovat v jídle. Když už jsem hubená, můžu si to přeci dovolit. V létě jedem s krasavcem na dovolenou k moři, ač na jídlo myslím a snažím se vybírat lepší varianty, moc to nejde :D Zmrzliny a nanuky mě lákají a já si celou dovolenou dopřávám právě ve znamení těchto dobrůtek. Zvedá se mi váha na 55kg. Ale nehroutím se, vždyť jsem přece štíhlá;)
2012
2012

2013
Na počátku roku začínám s krasavcem chodit do fitka. Není to nic pravidelného, ale když to jde, tak jdu s ním. Ze slečny na recepci se snažím dostat jaké je tajemství štíhlých stehen, načež mi odpovídá, ať nezvedám velké váhy a nejezdím na elipticalu, že z toho stehna jen rostou :D :D. Bojím se velkých vah, a tak cvičím aby se neřeklo, cítím, že to není ono, ale strach je silnější než já. Překonávám sama sebe v běhu a účastním se závodu WRP na 10km a tvořím si jeden z nejlepších zážitků v životě. Do toho si ale pořád povoluju v jídle, po večerech si dáváme s krasavcem pizzu a často děláme večery s vínečkem a popkornem. I když si přes týden držím stravu, víkendama to vždycky zazdím a tak není divu, že to fitko s postavou nedělalo žádné změny.
Na podzim toho roku jsem už naštvaná a chci to změnit. Protože pořád očumuju krásné fitnessky, které se mi líbí konečně i s těma stehnama a přestávám se bát těžkých vah, chci pořádný trénink i s jídelníčkem a oslovuju Roberta...


2014
And here I am :D Na své cestě za svým snem. Miluju svaly. Miluju krásné vypracované stehna. Modelky Vicotria secret mi přijdou pořád krásné, ale hrozně hubeňoučké. Modelka je pro mě ta, které jsou jemně vidět svaly, ostatní mi přijdou rozkydlé. Dokonce se mi líbí velké svaly kulturistů, což kdysi pro mě bylo nemyslitelné. Začínají se mi líbit moje stehna (svaly se hezky tvarují), i když je pořád hyzdí ta celulitida.Teď už ale vím, že bude brzy pryč. Konečně jsem přijala skutečnost, že i když je nikdy nebudu mít vyhublé, můžou být krásné. Makám na svém snu. Hodně lidí mě povzbuzuje, věří ve mě a fandí mi. Naopak i plno lidí nechápe, co je to za život, upírat si čokoládu a zmrzlinu, jen proto, abych pak byla odporně svalnatá :D Většinou jsou ale zvyklí, že piju vodu a že tahám krabičky s jídlem nikoho nepřekvapí. Dokonce si za mnou chodí pro rady a pomáhám teď i kamarádce s hubnutím (ahoj Maru :*)
Mám velkou výhodu, že fitness strava a zdravá strava celkově mi hrozně chutná a nechtěla bych se ani stravovat jinak. Čím více pohybu mám, tím lépe se cítím a paradoxně jsem i méně unavená. Tím více jsem taky v psychické pohodě a všechno je prostě jednodušší. Ano endorfiny jsou kouzelné ♥  Zjistila jsem, že potřebuju mít pevný řád, který si dokážu držet zuby nehty, ale jakmile ho nemám, hrozně rychle zvlčím. Teď pro mě neexistuje, že bych vynechala trénink protože "se mi nechce", tak jak tomu mohlo být ještě rok zpět.
I přes to, že někdo mé cíle nechápe, já jsem si ale naprosto jistá v tom co chci. Tohle je můj obor, v něm se chci vzdělávat (škoda, že jsem si to neuvědomila dříve než před státnicema z politologicko-historického oboru :D) A vím, že chci v podzimní sezóně stát na pódiu v růžových plavečkách a vypadat krásně a být na sebe pyšná. Víte, pro mě je život bez cíle hrozně chudý. Potřebuju mít cíl, za kterým se budu hnát, kterému se poddám. Protože jak jinak bych ze sebe pak mohla mít radost? Chci si říct, dokázala jsem to. Protože to mě naplňuje. A z toho jsem šťastná. Najděte si cíl, ať už je jakýkoliv a nevzdávejte se ho, i když se okolí nemusí líbít. Je přeci Váš.♥
Mějte krásný den a nikdy se nezvdávejte ♥
Vaše V.♥

43 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný příběh Veru, věřím, že to dotáhneš tam, kam si přeješ :*
    A ani jsem netušila, že jsi byla i silnější, teď vidím, že jsi udělala opravdu neskutečný kus práce :)
    Taky bych ráda měla nějaký cíl za kterým bych si tak šla.......ale napřed musím vymyslet, co to bude :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát díky Market. Držím palce v hledání toho tvého :)

      Vymazat
  3. Došly mi slova Veru, tohle je myslím, to, co by si měly přečíst všechny "hubnoucí" věčné holčiny dietářky alá "psaly to v Blesku pro ženy"..:D Nádherný příběh, jáosobně mám problém naopak s nabíráním, po též špatné cestě, kterou jsem se před cca 6 lety dala, jsem si takhle "odpárala" veškerou svalovou hmotu (tuk byl přeci nepřítel že..:/), ted po X letech bych sice ráda nabrala, ale mě naopak naplnuje kardio - tzn. miluju cyklistiku a jogging a činky nikdy nebyly mými kamarády, což mě štve nejvíc,protože s nimi jde to nabírání fakt dost těžko:( Ve stravě si také neodpírám, že si dáte večer pokorn, pizzu apod., zmrzku v létě, to já také a myslím, že striktní zákazy v tomhle nikam nevejdou - navíc - jak jsi psala, proč by ne, když žijeme jen jednou - a pořád jsme krásné" ;):D Nicméně já osobně jím víc než leckdo jiný, často se mi sposutu lidí diví,kam to dávám,když mám tak "rachitickou" postavu:D:D Takže moje porce jsou někdy fakt o velikosti megaotesánka, nicméně asi opravdu kámen úrazu bude v posilování, do kterého se pořád nemohu dostat a fitness a posilovny si dovolit nemohu (studující, nevydělávající s omezeným příjmem na měsíc, ze kterého uplatím tak tak jídlo a školu..:(:()
    no nezbývá, než doufat, že mě brzy ozáří jakási motivace a pustím se i do těch činek, budu sice ráda,když pro začátek zvednu nad hlavu 1kg činku, ale někde asi člověk začít musí...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc Luci. Nezkoušela ses obrátit na nějakého trenéra? Problém bývá většinou ve složení stravy. Sacharidy umí divy;)

      Vymazat
  4. Přečetla jsem jedním dechem, úžasné! Držím ti pěsti, ať svého cíle dosáhneš. A ty dosáhneš, to je z článku nad slunce jasné! Jsi skvělá! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. och, až mě to dojalo :D strašně moc ti držím pěsti, jsi neuvěřitelně sympatická a (s nejvyšší pravděpodobností :D) pracovitá, tak jen tak dál !!!! vypadáš úchvatně, ale pořád je kam se posouvat, takže ještě jednou tfuj tfuj tfuj ať se ti na cestě za tvým snem daří :)*

    OdpovědětVymazat
  6. Moc krásně napsané.....já jsem teď ve stádiu ,kdy cvičím pravidelně ,užívám si to ,ale taky i ujíždím moc často na jídle....pže si říkám přeci nejsem tak tlustá....ale pak si zase na druhou stranu říkám proč to dělám ,když pak nemám žádné výsledky ,měla bych se ,,vzpamatovat" a být na sebe přísnější :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D jo, to je přesně moje období z loňského roku. Důležité je si uvědomit, co je pro tebe přednější, výsledky? nebo jídlo ;)

      Vymazat
  7. Jsi úžasná, krásný článek :)

    OdpovědětVymazat
  8. To je krásný vývoj! :) Jsi pro mě velikou motivací (a určitě nejen pro mě!) a doufám, že jednou budu stejně tak dobrá, jako jsi ty! :*
    Také si pamatuji na své začátky. Byla jsem na tom podobně. Ani já jsem neměla ráda svalnatá těla, ale postupem času jsem tomu přišla na chuť a teď chci být taky krásně vytvarovaná. :) :D Každý si na to musí přijít sám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci to mě moc těší, děkuju. Přesně tak, člověk se s tím prostě vyvíjí a časem si uvědomí, že vlastně svaly obdivuje, protože ví, jaká práce za tím stojí

      Vymazat
  9. Krásný příběh :-) S postupnou změnou názoru a ideálů jsem na tom podobně - kdysi jsem prostě chtěla být co nejhubenější, teď chci být hezky vypracovaná :-)
    Máš za sebou skvělou cestu :-) Držím palce, ať se dál daří :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že je to přirozený vývoj každého, kdo přičuchne k činkám :D Moc díky za podporu :)

      Vymazat
  10. Miláčku, ty jsi prostě nejúžasnější! :***
    To tvoje bříško zbožňuju. :))
    A ke stížnostem na tvá stehna, to bychom si mohly podat ruce, protože z těch mých "kejt" bych někdy brečela, jak se nevlezu do žádných kalhotů. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi :** děkuju moc. Já vím :D stehna jsou boj, ale zapomněla jsem zmínit i zadek, ten se taky furt klepe :D Ale důležité je, že víme jak na to a už to tak dál prostě nebude :D

      Vymazat
  11. Super článek, já jsem tak někde ve fázi, jak jsi byla ty než ses rozhodla oslovit trenéra :D docela jsem zvlčila a potřebuju taky pořádný řád :) bohužel v našem městě je jen crossfit trenér, fitnessák co by mi udělal plán nebo jídelníček nejspíš ne... 27. jedu na dovču a až přijedu, tak se mrknu po trenérovi nebo oslovím supertrener.cz ... potřebuju radu ohledně tréninků, jinak se snad nehnu dál :/

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj,můj problém je celulitida, nevíte co s tím? :(

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj, psala jsem o ní tady http://verisi24.blogspot.cz/2014/03/dolickova-mrcha-ja.html

    OdpovědětVymazat
  14. Já zírám! Takové příběhy jsou nejvíce inspirativní, lidé v pár větách mohou nalézt sami sebe. Držím palce do vysněných výsledků a děkuji za tento článek, člověk se nad sebou trochu zamyslí. Měla bych být na sebe přísnější, všechno jde :-).

    OdpovědětVymazat
  15. Wau! Takový změny, jsi úžasná, v mnoha věcech, jako by jsi psala o mě...dietaření, že potřebuješ pevný řád, pže když si povolíš tak zvlčíš..nechápu jako někdo může jíst jen kousek, u mě to neskončí nikdy jen u kousku, buď všcehno nebo nic :D, máš to taky tak?
    Držim ti pěsti, ať ta cesta za tvým snem není moc trnitá, jak už to u takových cest bývá a když bude, tak vydrž, protože ty to zvládneš! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane jo díky moc. Asi tě zklamu, ale mě zrovna stačí kousek třeba čtvereček hořké čokolády :D Ale už jsem ho dlouho neměla;)

      Vymazat
  16. Jednou bych se chtěla dostat tam, kde jsi ty a být tak pozitivně namotivovaná, věřit, že dokážu co chci :) Držím ti palce a řeknu ti, už teď vypadáš skvěle :) U mě je největší problém jídlo...Vždycky se do toho ponořím a mám asi vštípeno, že tělo jaké chci si musím vytpět hladem, přičemž to několik dní zvládám a když začnu být protivná na ostatní, myslet jen na to, co jsem (ne)snědla, unavená, váha dolů nejde tak, jak bych chtěla, a dostanu chuť se najíst, tak mi dojde, že tohle není ta cesta a nejdřív ze všeho se musím mít ráda a nedělat tomu tělu tak zlé věci. Bečka co akutně potřebuje zkubnout nejsem, ale pořád tak nějak nedokážu být spokojená a nekritizovat se... Obdivuju tě v tom, že si za tím tak jdeš :) Na druhou stranu věřím, že se tam jednou dostanu, ale chce to čas a ne chtít všechno hned :) Ještě jednou držím palce! :)

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za milé slova. V podstatě víš jak to má správně být, tak to příjmi. Krásné tělo si hladověním opravdu nevymůžeš. V podstatě v klasické dietě by neměl existovat hlad. Jen tak, že si to srovnáš v hlavě a příjmeš to, že jídlo může být dobré a né tvůj nepřítel, pak budeš na správné cestě za svým cílem;) Ale jak správně říkáš chce to čas, u každého to jen trvá jinou dobu, než si na to příjde;) Držím palce.

    OdpovědětVymazat
  18. Wow,uplně jsem se vrátila v čase a vzpomínám si jak jsi v troubě pekla to 'musli' :D nebo jak jsi ujížděla na těstovinách ze sáčku!Taky jak jsi z tréningu lehla na letiště před televizi a hrdě jsi mi ukazovala jemně vypracované břicho se slovy ,,divej jaké ho mám,hmmm .. a za pár měsíců budu korba!" taky jak jsi říkala že lidé s chlupatými břichy budou bohatí :D. A teď,taková frajerka z tebe,jsem ráda že mám takovou segru a můžu se každému chlubit že jsi nejlepšejší a nejkrásnější,že běháš milión kilometrů :D a že proteiny prostě miluješ!Že překonáváš sama sebe,že más osobního trénerá který je fakt kořínek:D,že jsi byla na náboru fešných modelek :D,že když mi děláš snídani tak si připadám jako v nebi.Všichni mi prostě můžou tiše závidět.Až nebudu závislá na mamince tak se chystám tvou cestu následovat,budeš můj vzor .. vlastně jsi vždycky byla.Připadám si jako mamka :D ale Veru jsem na tebe prostě neskutečně pyšná! :'3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I když mi každý komentář vždycky udělá radost, tak ten tvůj je ten nejlepší na světě. Jsem fakt šťastná, že mám sestřičku jako jsi ty :* Děkuju beruško. Lubim ťa ♥

      Vymazat
  19. Já bych měla dotaz, jak se k soutěžení vůbec dostat, koho oslovit a tak :-) Děkujii

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No na stránkách skfcr, najdeš všechny informace k tomu, jak se přihlásit na soutěž. No pak už asi stačí najít dobrého trenéra;)

      Vymazat
  20. úžasný, máš za sebou opravdu kus cesty. Cesta za cílem není nikdy přímá, hlavní je vydržet. Hodně štěstí.

    OdpovědětVymazat
  21. Hrozně moc tě obdivuju, jsi nejlepší Verunko <3 na podzim zaválíš :-*

    OdpovědětVymazat
  22. Krásný příběh...nápadně se podobá tomu mému....akorát já jsem někde u tvého roku 2012. Doufám, že to dotáhnu k takové dokonalosti jako ty. Držím palce, ať se ti tvé cíle a sny vyplní do poslední tečky!!! :o*

    OdpovědětVymazat
  23. aoj :) veri super článok- originálny :) a teraz som si uvedomila, že si mi podobná (alebo ja tebe :D ) prešla som si tým istým a súhlasím s tebou, bez cieľa sa človek cíti stratený, nemá pevnú pôdu po nohami a určite to dotiahneš ďaleko! len nepoľav, viem je to ťažké, prídu chvíle, keď si budeš hovoriť "na čo som sa to len dala" a mnohí ťa budú odhovárať, no nepočúvaj ich! ja sa riadim hlasom srdca, môj sen je stáť na tom pódiu s medailou na krku, každý deň tomu podriaďujem svoje skutky :) a keď zabľúdim, cítim sa akoby som sklamala nejakého veľmi dôležitého človeka, dala mu ranu pod pás, no to som asi zradila tú fitnessku ktorá stojí na pódiu s trofejov.... držím ti palčeky silno silno

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katarínko moc Ti děkuji! Nepolevím, to se nemusíš bát, podváděla bych jen sama sebe...ale to neudělám, protože mám samu sebe ráda ;) Tobě taky držím moc palečky, ať se Ti tvé sny vyplní! Hodně sil♥

      Vymazat
  24. Wau:) Tak tenhle clanek si vzdy budu cist, kdyz se sama sebe budu ptat :proc to vlastne delam? A vim, ze po precteni, mi to pripomene, ze jsem na ceste za svym snem:) P.S. ty vikendy doma jsou opravdu nejhorsi:) Drzim palecky. Kata

    OdpovědětVymazat

Každý komentář mě potěší ♥